Nemoc malíře Josefa Mánesa

 

 

Kresba Josefa Mánesa – autoportrét z roku 1854

 

 Hledaná vlčí, žlutá a červená Mánesova růže, která měla udravit nemocnou malířovu duši.Planá růže pochází z Gruzie ale je pěstována od středověku i v Evropě. Je náchylná na vymrzání. Původně celožlutá mohutná jednoduchá růže má svoji variantu žlutočervenou odrůdu. Zespodu a poupě je žlutá nebo oranžová zvrchu červěná nebo červeněměděná.NAbízejí je dnes všichni pěstitelé růží. Má zvláštní silnou vůni. Josef mánes ji hledal i při svém pobytu v Římě.Růže byla též označována jako divoká vlčí růže. Má botanické jméno

                                    Rosa foetida var. bicolor

 

¨Josef Mánes byl vždy mým oblíbeným malířem. Byly mi blízké jeho obrazy, bytostně národní-české. Když jsem se dozvěděl že J.Mánes mluvil výhradně německy a češtinu se musel učit,téměř jsem tomu nevěřil.Byl to vždy slušný, velmi citlivý člověk, který kritizoval i ledabyle rozepnutý kabát na veřejnosti.Byl pečlivý a skončil jako duševně nemocný.Je znám z kreseb M.Alše jak se prochází ve dne po Staroměstském náměstí s rozsvícenou svíčkou.

Kresba Mikoláše Alše znázorňující Josefa Mánesa jak hledá mezi jeho dílo nechápajícími pražskými měšťáky člověka.(Z publikace M.Aleše:Humor a satira, Orbis 1951

 

Po návratu z vojenské služby jsem od roku 1971 začal intenzivněji malovat a také kupoval po antikvariátech publikace  o malířích. Zvlášť mě zajímaly piblikace o Josefu Mánesovi a sochaři  Václavovi Myslbekovi. Z publikací jsem si vypsal seznamy dochovaných památek a systematicky jsem je začal fotografovat.Část poznámek zde postupně uveřejním.Je to moje pocta velkým národním umělcům.

Nejen v Čechách můžeme nalézt stopy působení Josefa Mánesa.Těsně před naší svatbou jsem podnikl se svojí nastávající cestu po Moravě ve stopách Josefa Mánesa(jeho cesty v roce 1854).

Leckde to bylo zklamání  neboť po sto letech mnohé památky zmizely. Nicméně jsme mnohé nalezli a já měl i tu příležitost abych zde také nejen fotografovat ale i namaloval několik obrazů.

 

12.5.1920 – 9.12.1871

 

Doplňuje se.

 

Drahelice u Nymburka

Drahelický mlýn, barokní usedlost, v zähradě zde jsou ještě růže z Mánesovy doby, nástěnné malby jsou od Václava Mánesa, empírové zrcadlo původní, rozpadající se usedlost, Usedlost tří generací rodiny Mánesů

Areál budov spolku Mánes, Praha

bývalé Štítkovské mlýny, kde mlynařil děd Josefa František, dnes Galerie nesoucí jméno malíře

Novoměstský kapucínský klášter

Působiště děda Františka Mánesa, pomocníka v kuchyni a ve sklepě.

Kozí ulice čp.799 Praha

1.patro křídla obráceného do dvora, velký barokní dům s průjezdy do dvora,nedaleko kostela sv.Haštala, místo narození Josefa, Quidova a Amalie sourozenců Josefa Mánesa.

Kostel sv.Haštala Praha

Místo křtu Josefa Mánesa

Jízdárna v zahradě Nosticova paláce Praha

Dočasný pobyt rodiny Mánesů

Wallisův palác na nároží Nových alejí(dnes Národní třída) Praha

Dočasný pobyt Mánesů ve 30.letech 19.století

Štemberský palác na Hradčanech Praha

Stiné pokoje nad Jelením příkopem, místo dočasného pobytu rodiny Mánesů, krajinářská škola Antonína Mánesa

Václav Mánes strýc Josefa , významný malíř na Akademii

Kresba Josefa Mánesa z r.1838

Mnichov

1844-46 studium na malířské akademii

 

 

Svatý Jan  pod Skalou,Tetín, Ledeč n.Sázavou,Kosmomlaty, Kolín

Malířské cesty skou tvorbou společně s otcem krajinářem Antonínem Mánesem krajinářs

 

Moskva, Petrohrad, Rusko

květen 1867 v české výpravě na národopisné výstavě, mnoho kreseb, akvarelové nákresy Trojickosergijevské lavry(klášter) a jiné (většina se jich ztratila při cestě vlakem domů)celkem šestitýdenní pobyt

 

Solná komora, Rakousko

obrazy Gmunden a Travelské jezero

Krkonoše

studie ve výletech s otcem Antonínem Mánesem

Mnichov

Obraz Setkání Petrarky s Laurou

Krakow

Vídeň

údajně řada portrétů

Horšovský Týn

Pobyt u barona Koce, útěk před válečnými událostmi 1866

Bakov

Hřbitovní kostel větší stará kopie sv.Václava předloha malíře

Kostel nejsvětější Trojice,Spálená ulice,Praha

místo hlášení smrti Josefa Mánesa r.1871

Chrám sv.Mikuláše na Malé Straně,Praha

Tabulový obraz sv.Václava sloužící jako podklad ke vzniku některých J.Mánesem malovaných praporů.

Krakovská ulice čp.1352,Praha

Atelier J.Mánesa od roku 1862 (místnost patrně do dvora)

 

Zde měl J.Mánes ateliér v prvním poschodí do roku 1871

Kresba J.Mánesa zobrazující jeho aleliér v Krakovské ulice z r.1868.

Zdravotní obtíže malíře, který zemřel v 51 letech stižen „duševní chorobou“.

INFEKCE – TREPONEMY,BORRELIE?

Znázornil sebe jak stižen obrovskou únavou místo práce spal a snil fantastické sny jak je též v kresbě naznačil v podobě vznášejících se můz. Je zcela možné že byl stižen únavovým syndromem a těžkou formou neuroborreliózy.Na konci života měl i „psychiatrické“ potíže.Jeho lékaři též uvažovali o infekci spirochétami, v té době neznali jiné než spirochéty způsobující lues.

Jan Evangelista Purkyně v r.1866

kresba Josefa Mánesa

 

Malíř cestoval nejen po Čechách ,Moravě a Slovensku.Navštívil i Rusko.Přitahovala jej všude divoká příroda, vodní toky i hory.Příležitost zde být infikován hmyzem byla větší než u ostatních obyvatel.Dlouhé sezení před malířským stojanem v přírodě to byla příležitost pomocí nějakého krevsajícího hmyzu uhnat si nějakou chronickou chorobu postihující nervový systém. S ohledem na tehdejší medicínu pak bylo dost jisté, že projevující se poruchy byly označeny jako šíleství.Dost často s touto nemocí končilo velké množství výkonných umělců nejen u nás.

 

 

UŽÍVÁNÍ DROG – OPIA?

Když se Josef Mánes vrátil z ruské pouti (r.1867) vzpomínal jeho sluha v zámku v Čechách pod Kosířem, že trpěl silnou nespavostí, nespal ani v noci. Musel mít nastláho hodně pod hlavou, na svém lůžku pak vlastně seděl.   Několik měsíců před smrtí (r.1871) při své poslední návštěvě v Blansku měl nápadně bledou tvář s výrazem nepokoje a utrpení,byl vyzáblý, vpadlých tváří očí. Zajímavé je i zjištění že Josef Mánes v době kdy nemohl spát a po probdělé noci se probouzel ráno neodpočinutý na radu Karla Purkyněho syna lékaře a fyziologa J.E.Purkyně  začal brát opium.

 

Karel Purkyně, malíř, přítel Josefa,syn J.E.Purkyněho, kresba Josefa Mánesa z r.1854

ÚRAZ HLAVY, NEBO MRTVICE?

 

V době kdy byl Josef Mánes v Římě (květen 1871) byla malíř nalezen ve zbědovaném stavu na schodech u kašny kdy se zde „válel za posměchu zde přítomných hloučků místních dětí“ Josef Mánes utrpěl  vážný úraz – byl sražen na kamenou obrubu kašny a utrpěl vážný úraz hlavy- měl rozražen zátylek a byl nějakou dobu i bezvědomí . Je možné že tento úraz řádně neléčen byl příčinou následných chorobných změn u malíře.Musel prožít nejméně těžký otřes mozku. Příčinou mohl být i útok na zmateného malíře pod drogami, případně následek mozkové příčiny z horkého počasí v Římě.                                                                             

Sestra malíře Amalie  kresba Josefa Mánesa z r.1847

Ječná ulice,místnost u Apolla,Praha

Spolková místnost kde 1.6.1862 byl předán prapor Sokola malovaný J.Mánesem

Spálená ulice čp.75, Praha

Bydliště rodiny Mánesů od r.1862, místo úmrtí J.Mánesa, vznikl zde i portrét „Josefina“ podobizna služky u Mánesů, Františky Šťovíčkové, která je matkou dcery Josefa Mánesa (Františka Štovíčková se provdala za Vinceta Aberta, dcera Josefa Mánesa nar.11.3.1850 zemř.16.12.1916 se provdala za J.M.Hovorku, měli 4 dcery z nichž jedna Olga Studničková roz.Hovorková (vnučka J.Mánesa) byla akademickou malířkou zdatnou portrétiskou.

Jeden z posledních potrétů malíře patrně dcera Josefa Šťovíčková

kresba Josefa Mánesa z r.1869

Statenice čp.27 u Prahy

Manželem dcery Josefa Mánesa se stal pedagog a spisovatel J.M.Hovorka (30.8.1948-1914) narozený ve Statenicích čp. 27 v „Hovorkově mlýně“.Dcera Olga (rpz.Hovorková) Studničková se manželům narodila roku 1873 patrně v Praze. Vystudovala akademii a byla  akademickou malířkou portrétů

Obálka nedávno vydané knížky ing.Kinským o J.M.Hovorkovi.

Hřbitov u kostela u sv.Matěje Praha

Na hbitově je pochována dcera Josefa Mánesa Josefa Hovorková roz.Šťovíčková (1850-1816) patrně i s manželem spisovatelem J.M.Hovorkou

Pražský hrad, nádvoří, Praha

Soška sv.Jiří ze 14.století sloužila jako předloha k malování praporu Jednoty Říp.

Chrám sv.Víta, Praha

Předlohy k vypracování heraldických českých lvů na náhrobcích českých králů, Parléřova socha sv.Václava – předloha,heraldická Moravská orlice na náhrobku Břetislava II – předloha

Staroměstská mosecká věž, Praha

předloha – heraldické ztvárnění českých lvů

Houstoň

předloha pro malíře – heraldické ztvárnění heraldických českých lvů

Sobotka

časté návštěvy u lekárníka Fierlinga, kreslí bránu, malované okno v kapli,dekoratovní freska od J.Mánesa v divadelním sále na radnici, byla zabílena r.1920, na mostě socha sv.Jana Nepomuckého od sochaře Antonína Wildta z r.1856 provedená podle nákresu J.Mánesa

Mělník

Labská krajina,Řipský kraj obrazy 1863

Říp

Rotunda Sv.Jiří v díle J.Mánesa několik nákresů původního stavu rotundy

 

J.A.Votýpka, olej na prátně z r.1971, tak jsem si na jednom z prvních pláten představoval malíře v Římě. Zde na cestě v Koloseu.

 

Sloup u Blanska

U lip před kostelem byl 14.8.1864 odevzdán malířem malovaný prapor spolku Rastislav

Dům u Černé růže, Nové město, Příkopy Praha

Kavárna a místo, které navštěvoval malíř často se svými přáteli

„U Modrého Hroznu“ havířská ulice, Praha

Místo přátelského setkání umělců Mánesovy  doby včetně malíře

Via della Staperia, Řím

Proti fontáně de Trevi, podkroví místo pobytu J.Mánesa u sochaře Šimka.Fontána de Trevi místo, kde byl Josef Mánes nalezen ve zbědovaném stavu sestrou Amálií.

Cesty k Cirku Maxima a Lateránu Řím

Nedokončený obraz  Caracallových terem,1871

Olšanské hřbitovy, Praha

Oddělení 7, hrob č.23, místo posledního odpočinku J.Mánesa Q.Mánesa a A.Mánesové,pohřeb se konal 12.prosince 1871.Na pohřbu byla přítomna i Mánesova dcera Josefína.

Opuštěný náhrobek tří sourozenců malířů Mánesů na Olšanském hřbitově. Hrob byl  v té době krátce po stoletém výročí úmrtí Josefa zarostlý zelení v staré části hřbitova. Snímek z roku 1975

 

Náhrobek sochaře Ludvíka Šimka v jehož bytě v Římě J.Mánes bydlel a kde se projevila vážná duševní porucha malíře..Sochař byl přítelem J.Mánesa a navrhl i jeho náhrobek na Olšanech. L.Šimek je autorem řady děl například i známého pomníku Josefa Jungmanna

v Praze1.  Pomník a hrob  sochaře je nedaleko hrobu sourozenců Mánesových. Foto z roku 1975.

 

Rotunda sv.Kříže,Ulice Karolíny Světlé,Praha

Návrh mříží kolem rotudy realizovaný při restaurování rotundy ze 12.století 1862-1865 realizováno Ignácem Ullmanem a B.Wachsmanem

 

Na obraze krajináře Jansy z roku 1899 je rotunda sv.Kříže dnes v ulici Karolíny Světlé v Praze.Kolem rotundy jsou mříže podle návrhu Josefa Mánesa dodnes.

Národní ul.3, Praha

Návrh alegorické skupiny, A.Windt a J.Mánes

Kostel sv.Cyrila a Metoděje, Karlín ,Praha,

Oltářní obrazy od Josefa Mánesa, Hlavní vrata s reliéfy podle návrhu J.Mánesa

 

Fotografie části hlavních vrat kostela sv.Cyrila aMetoděje v Karlíně, reliéfy podle návrhu Josefa Mánesa, foto v roce 1975

 

Roztoky u Prahy

Návštěvy v domě vlasteného právníka F.A.Braunera, který měl pražský dům nedaleko domu kde žili Mánesové s rodinou J.E.Purkyně (Spálená ulice ý5) a s malířskou společností.Q.Mánes zde maloval Roztockou tvrz. Je pravděpodobné že se J.Mánes setkal i s malířskou společností dcera Braunera Zdenkou.Hledání zázračné plané žlutočervené růže, který jej měla podle jeho přesvědčení uzdravit.

 

Qido,Mánesův mladší bratr v kroji

Nižbor kresba Josefa Mánesa z roku 1847

Dvě varianty obrazu „Pod chalupou“

Hrubá Skála

Skalní města, kresby a obrazy

Dobrš u Chodového Újezdu

Host u rodiny Koců

Karlštějnsko

Berounka

V roce 1975 jsme s manželkou putovali po trase cesty Josefa Mánesa po jižní  a severní Moravě. Dovolil jsem si namalovat některé zajímavé objekty. Zde je to Kostel na vrcholu Svatého kopečku u Mikulova.

 

Hodonín

Čechy pod Kosířem

Kresba „Líbánky na Hané“ portrét Františky Janéčkové a jejího ženicha ve vozíku který táhl koník Linda,portréty Mariny Štastné a Verunky Čudové v krojích, kresby květin – většina v jeho tvorbě, obrázky z pestrého zámeckého života (cyklus „Život na panském sídle“)rodu Silav-Taurouc, portréty většiny členů hraběcí rodiny, podobizna zámeckých dětí,Vzniklo zde asi 100 děl malíře. Poslední jeho návštěva byla 21.6.1871, kdy nebyl vůbec vpuštěn do zámku kde hledal útěchu před bídou a nemocí díky krásným vzpomínkám na pobyt zde.

 

BlanskoDům Dr.Jindřicha Wankla, návštěvy až do roku 1871

Řeka Punkva

Výlety do okolí za pobytu v Blansku

 

Propast Macocha

 

Výlety do okolí za pobytu v Blansku

Kroměříž

v roce 1849 portréty: Dr.Riegra, dr.Pinkase

Perštýn

Výlety za pobytu v Blansku, výlety k Býčí skále

Křtiny

Výlety za pobytu v Blansku

Velehrad

Skica části apsidy chámu Velehradu 1857

Bílovice u Uherského Hradiště

Portréty Verunky Čudové, 1854,kresba Babušy Čudové (sestra Verunky)v beránčím kožichu, kresba Jana Postavy z Březolup ve starodávném oděvu, Jesuitská barokní lékárna

Břeclav

zámecké nádvoří, pobyt v hostinci „U zlatého beránka“, kresba zámku Liechtenštejnů,kresby Slováků, kresby lidových krojů z okolí

Stará Břeclav

Akvarel domku JAkuba Helešice, kresba Terezy Kobzíkové,Eleonory Turečkové, Jana Suchánka

Kojetín

Hostinec u zlatého křížku, portréty Hanaček

Beskydy

http://www.turistik.cz/cz/kraje/moravskoslezsky-kraj/okres-frydek-mistek/stritez-okres-frydek-mistek/manesuv-pomnik/

Uherské Hradiště

Olomouc

přestupní stanice při cestě do Čech pod Kosířem, kresba dostavníků

Prostějov 

přestupní stanice při cestě do Čech pod Kosířem, kresba dostavníků

Brno

Knihovna hraběte Bedřicha Silva-Tarouca

Pohled u Německého Brodu

Na zámku rodu Silva-Tarouců-Unvertů, kresba Reginy a Alžběty Langových

Jihlava

Slovensko – Trenčín   

Český Těšín

 

 Malíř Josef Mánes několik let před smrtí prý měl již v svých dílech takové změny, že se z nich dalo vyčíst počínající šílenství. Níže uveřejňuji některé kresby a obrázky z let 1867-1871, které jsou spíš špičkovými potréty evropského umění.

1868

1868

1868

1867

 

1868

 

Dílo i život Josefa Mánesa na mě mělo silný vliv. Použil jsem několik jeho námětů i ve svých dílech. Jako první jsem pomaloval v roce 1971 trojdílnou skříň našich rodičů.Náměty Josefa Malíře jsem použil i při malbě na čele manželských postelí ve stejném pokoji jako byla ta pomalovaná skříň. Když jsem se ženil navrhnul jsem sám kresby na oznámení a použil jsem i alegorii dvou líbajících se andílků na místem naší stavby Probošství a Kostela s.Petra a Pavla na Vyšehradě.

 

Moje olejomalba podle námětu J.Mánesa jeho zvěrokruhu pro Pražský zvěrokruh.Malba na skříni.

 

 

Při hodnocení důvodu tak politování hodného konce života velkého malíře Josefa Mánesa jsem došel srovnáním k závěru, že vše způsobilo požívání a kouření opia nejméně od roku 1849-1850.

Užívání opia se v Evropě se v  první třetině 19.století stalo módou. Řada lékařů v té době mimo to, že začala používat opium a jeho deriváty v lékařské praxi, vyzkoušela jeho účinky až třetina evropských lékařů. Hlavní indikací byla nespavost, depresivní nálady. Josef ¨Mánes a jeho bratr byli závislí existečně na sestře Amalii. Josef se nesměl ani oženit ani se veřejně přihlásit ke své dceři.Jako velmi citlivý člověk situací trpěl, ale neuměl jí řešit. Sám si svou prací nevadělal ani na základní potřeby.Mánesovi bydleli v blízkosti  rodiny lékaře a fyziologa J.E.Purkyněho., v jednom domě.Přátelství s synem Karlem Purkyněm , Josefovým vrstevníkem a též malířem to byla také cesta jak se dostalo opium k Mánesovi.Bylo mu nabídnuto v okamžiku kdy dlouhodobě v důsledku problémů nespal. Sám J.E.Purkyně měl též období kdy špatně spal a řešil to užíváním opia. Jinak dr.Purkyně měl již problémy se svými nadřízenými proto že bral pokusně různé chemikálie i drogy. Konkrétně je uváděn kafr, nyní také můžeme předpokládat opium a jeho deriváty. To by vysvětlovalo jeho stavy, kterých si všimli kolegové lékaři.

Avšak opium v rukou laika jak Karla Purkyněho natož nepraktického Josefa Mánesa nebylo lékem ale nebezpečnou drogou. Její užívání přišlo ustrašenému Josefovi vhod. Byl najednou plný radosti, vše kolem bylo najednou krásnější, při chůzi jakoby se vznášel a nic nevážil, únava byla ta tam. Ale další a další problémy a abstitenční příznaky po každé dávce byly stále horší. Jediná cesta jak se z toho dostat bylo zvyšování dávek. Důsledky pak se rychle dostavili.

Tak jak popisují lidé kolem Mánesa jeho chování při pobytu na zámku v Čechách a v Blansku je téměř přesný popis pozorování uživatelů a kuřáků opia anglického lékaře, který se věnoval účinkům opia na jejich uživatele.

 

Anglický lékař dr. Madden sám učinil pokus s kouřením opia v Cařihradě a popisuje své dojmy takto: »Počal jsem s 1 granem; ale za 1/2 hodiny nepocítil jsem ani nejmenšího účinku. Vykouřil jsem tedy druhý gran; poněvadž jsem však po další půlhodině ještě žádné změny na sobě nepozoroval, užil jsem po třetí pilulky o 1/2 granu. Teprve po této dávce za půl hodiny počal jsem pozorovati zvláštní rozčilení. Byl to pocit neobyčejné blaženosti, jako kdyby se mé tělo i můj duch rozšiřovaly a uvolňovaly.

 

Prostoru kolem mně přibývalo, z každého předmětu kolem sebe měl jsem radost a snil jsem s otevřenýma očima nadmíru příjemně. Nemaje již plné; vlády nad svým jednáním pospíšil jsem z kavárny domů, ale při každém kroku musil jsem se ovládati, abych své radosti nevhodným způsobem nepolevil. Váhy svého těla jsem při chůzi necítil, zdálo se mi, že se nad zemí vznáším a že mi žilami koluje tekutina, která mne činí neobyčejně silným a zároveň lehkým. Doma ulehl jsem rychle. Celou noc měl jsem nejrozkošnější sny. Ale ráno vzbudil jsem se nemocen, hlava jen třeštila, obličej byl na smrt bledý, vůle byla úplně skleslá a tělo tak slábo, že jsem byl několik dní na lože upoután.«

Citace Dr.V.Kurz, Praha 1896

Při hledání racionálního důvod proč hledal nemocný a strádající malíř „žlutou a červenou růži“ případně „divokou vlčí růži“ jsem nenecházel rozumné vysvětlení. Pravda, hledal jsem logiku ve výrocích „duševně“ nemocného člověka. Nicméně se domnívám, že nemocný podvědomě hledá to co by mu pomohlo. To co se dnes vydává za „Mánesovu růži“ (Rosa foetida) růže planá v překladu ošklivá lépe smradlavá.U této silně rostoucí plané růže udávají zahradníci, že opravdu dost zapáchá. Nevím co by mělo na růži zbavit jeho neduchů? To že tato hledaná květina byla též označena malířem jako „divoká vlčí růže“ mě vedlo dvěma směry. Divoká růže, ty běžné které nepříjemně nezapáchají mají v překladu názov „růže psí“ (Rosa canina)  V literatuře jsem našel že šípková růže se v 18. a 19.století používala na „léčbu“ vzteklých psů.Růže šípková měla i další použití v lidovém léčitelství. Nikdy však neměla takové účinky aby odstranila neduhy Josefa Mánesa.

U šípkové růže se někdy vyskytne na větvičkách jaký-sivýrustek chlupatý chuchel.Je to hálka larev žlabatky růžové. Právě tato anomálie se používala v lidovém léčitelství pro přípravu léčiv které odstraňovaly nespavost a některé další nedohy. Nelze však předpokládat, že právě toto hledam nemocný malíř na šípkové růži.

Sám předpokládám, že nemocný malíř hledal léka na své trýznivé potíže jaké mu přinášely abstinenční potíže. Vlčí mák lze zaměnit s divokou vlčí růží. Květy velmi podobné.Dokonce mimo krásně rudý vlčí mák nalezneme i jiné barvy, včetně barvy žluté a bílé. Navíc právě vlčí mák neobsahuje v květech dostatek opia. Ale ve stonku a listu je též obsažena šťáva ve které je menší množství jak opia, efedrinu a dalších látek, které by mohly odstranit abstinenční potíže. Není to co zoufalý, ale i snad špatně vidící i chápající malíř hledal ke svému uzdravení?  Možná že je vše ale úplně jinak…..