Neurotropní agens u lovné zvěře č.2 výčet

2.0.Problematika

2.1.Výčet původců infekčních onemocnění CNS člověka

Díky   pokroku   mikrobiologických   a   především virologických diagnostických   metod   se   procento   objasněných   infekčních onemocnění nervového systému zvýšilo na 60-90%. Při bakteriálních onemocněních jsou většinou   diagnostikovány   meningokoky   a pneumokoky, z virů enteroviry.(M.Sprossig,1979,8)

 

Výčet původců neuroinfekcí člověka s odlišením původců,(*)které jsou zpracovány v této práci:

Stafylokoky polioviry
Streptokoky coxakiviry
Pneumokoky echoviry
Meningokoky viry jaroletní encefalitidy
Haemophily EMC viry
Koliformní bakterie LCM viry
Salmonely viry parotitidy
Listerie REOviry
Mykobakteria TBC virus herpes simplex
Leptospiry virus varicella-zooster
Améby *CYTOMEGALOVIRUS
Toxoplasma hepatitické viry
Kvasinky arboviry
Rickettsie adenoviry
Chlamydia psittaci chřipkové viry
Chl.lymphogralumatosis virus neštovic
Brucely virus vztekliny
Pasteurella tularensis virus vakcinie
Treponema palidum enteroviry
Bartonelly *EPSTEIN-BARRUV VIRUS
BORRELIA BURGDORFERI*
BORRELIA AFZELII*
BORRELIA GARINII*
EHRLICHIA sp.*
Trypazonómy
Malarická plasmodia
*zkoumaná agens

 

2.2.Četnost výskytu původců neuroinfekcí.

U menigokoků (Neisseria meningitis )počet hlášených onemocnění představuje ročně v České republice zhruba 80 případů (1-10 měsíc roku 1999 to bylo 72 případů). U virových infekcí CNS (virusstředoevropské encefalitidy , enteroviry , jiné a neurčené viry )je to také za prvních 10 měsíců roku 1999   680 případů.(EPIDAT,1999,9)   Naproti tomu u lymeské borreliózy je incidence v roce 1995 61,2/100 tis.obyvatel, což je nejvíce od roku 1986.(Janovská,D.1998,10) V roce 1998 byla u lymeské borreliózy nemocnost (leden-říjen) 1511 případů a v roce 1999 ve stejném období bylo hlášeno 1878 případů onemocnění (EPIDAT,1999,11) U infekční mononukleózy(virus Barr-Epstein ) je výskyt za rok 1999 kolem 2000 případů.Statistické údaje o erlichióze (Ehrlichia species     )a infekci cytomegalovirem (virus cytomegalické inkluzní nemoci )nejsou k dispozici,tato onemocnění se považují za ojedinělá  ,jejich     diagnostika     se     však     také   provádí   jenvzácně.(EPIDAT,1999,11).

 

2.3.Možnosti průkazu infekčního agens původců neuroinfekcí

2.3.1 Kultivace

Většinu   bakteriálních původců lze určit   při kultivaci na diferenciálně diagnostických,případně selektivních mikrobiologických mediích, kdy lze též při použití biochemických testů určit i druhpříslušného bakteriálního agens. Kultivovat lze s jistými potížemi a se sníženou citlivostí i řadu virů, borrelie, ehrlichie a jiné růstově náročné organismy,ale vždy je přitom obtížné u nich určovat druh agens.

2.3.2.Mikroskopie

Pomocným vyšetřením při určování bakteriálního agens je barvení pro světelnou mikroskopii,významné je pro parazity a protozoa.Pro řadu agens se běžně používá   mikroskopická imunofluorescence, která je bohužel   často málo specifická.Imunoelektronoptická diagnostika se používá vyjímečně u průkazu borrelií, vzácně se používá   i   přímá   elektronoptická   diagnostika morfologicky odlišitelných skupin virů.

2.3.3.Serologie

Serologickými metodami lze potvrzovat diagnostiku u většiny neurotropních agens v lidské krvi a mozkomíšním moku.U zvířat je to   složité předvším pro nedostupnost druhově specifických protilátek.

2.3.4. Molekulárně genetická diagnostika

Moderní diagnostická metoda používaná od roku 1985 je izolace desoxyribonukleové kyseliny (DNA) příslušného infekčního agens a specifická hybridizace částí DNA hledaného druhu pomocí polymerázové řetězové reakce (PCR). Používá se při identifikaci špatně kultivovatelných bakterií a virů z tkání a tělních tekutin pro svoji vyjímečnou citlivost a specifičnost. Výhodněji se pomocí PCR určují druhy a genospeciés kultivovaných infekčních agens než při přímé detekci DNA pathogena přímo v tkáních živočichů a člověka.

 

Pro přímou detekci nukleových kyselin v biologickém materiálu z uvedených původců neuroinfekcí je k dispozici již několik komerčních kitů, nebo souprav primerů a prob pro následující infekční    agens.  Jedná se   o výrobky firem

 

TAKARA   Shuzo Co.LTD. Japonsko,

GEN-ETI-K-DEIA,

BIOMEDOCA   ČR.,

GEN-PROBE   PRODUKTE,

EPIGNOST

Ges.M.b.H. Linz AUSTRIA.

 

Chlamydia   x

Staphylococcus+

Trichomonas

Shigella

Salmonella

Escherichia+

Viry hepatitidy

Chlamydia

EPSTEIN-BARR VIRUS

Enteroviry   x

BORRELIA   x

 

x)= dodávají se jen soupravy primerů prob

+)= kity pro identifikaci toxikogenních serotypů

 

Pro potvrzení bakteriálních druhů po jejich kultivaci jsou již k dispozici komeční sety pro následující agens:

 

Streptococus,

Cryptococus

Haemophilus

Mycobacterium

Neisseria

Listeria

Pneumococus

 

U dalších infekčních původců jsou již publikovány postupy pro PCR a hybridizaci jednotlivých druhů v odborné literatuře a používají je specializované laboratoře. Stejně tak se komerčně dodávají primery a proby pro identifikaci jednotlivých infekčních agens.V případech kdy se připravuje teprve standardizace průkazu DNA dalšího infekčního agens, používají specializované laboratoře různé druhy primerů publikované v odborné literatuře.Tak je tomu stále i při detekci DNA pathogeních borrelií, ehrlichií,a CMV viru, z vybraných čtyř neurotropních agens, jejichž výskyt je předmětem této práce.

 

 

 

3.0.Metodika

3.1.Charakteristika zkoumaného území

3.1.1 Vymezení a skladba území

ahonitba

Odběr vzorků byl prováděn na území honitby Zemědělského družstva Velké Přílepy Mysliveckého sdružení Horoměřice-Roztoky.Honitba patří do okresu Praha-západ.Území leží na sevorozápadním okraji Prahy a je vymezeno   katastry následujících obcí.Obce jsou vyjmenovány od severu na jih a zpět:Velké Přílepy,Úholičky,

cesta

Levý Hradec

 

Levý Hradec, Roztoky u Prahy,obcemi patřícími do území městské části Prahy 6 (Starý a Nový Suchdol,

 

2009_07260709dovolena0029

Suchdol

 

Výhledy,Lysolaje,Dolní Šárka,Nebušice, Přední Kopanina) dále Statenice, Černý Vůl a opět Velké Přílepy. Rozloha honitby je 1900 hektarů.S intravilánem zde ležících obcí je rozloha území 2100 ha.Na území je 1280 polí, z toho 10 hektarů neobdělávané orné půdy.

Scan30145

Smíšený   les se rozprostírá na 100 ha, ovocné sady na 250 ha.Skály,skalnaté stráně a lomy tvoří 100 ha,

2009_08300809sámo0004

Roztoky

vodní plochy (4 rybníky,2 potoky,2 bystřiny a část řeky Vltavy) 20 ha, cesty a silnice 50 ha.Bonitní třída honitby je třetí.

 

3.1.2.Geologické a paleontologické poměry území

Podložím velké části území popisované honitby jsou starohorní proteozoické vyvřelé křemičité buližníky staré kolem 600 miliónů let(Kozí Hřbety,Holý vrch,v odkryvech lomů v Tichém údolí).Na konci druhohor v období na nazvaném křída t.j. cca před 100 milióny let významně utvářelo krajinu moře,   které se rozprostíralo od severozápadu až k severozápadnímu okraji Prahy.

2009_111509housle0044

Pískovce v Houslích-Lysolaje

 

Výše položené oblasti buližníků byly oblasti ,kde příliv vytvářel mohutné vrstvy   příbojových   svrchnokřídových   uloženin   sedimenty.Na buližníkových výchozech jsou v této oblasti dokonce dodnes patrná opracování povrchu mořským příbojem, abrazí i vyduté ohlazy“výžlabky“způsobené   vlnobitím.

lokalita-skály-2

Důsledkem přílivu   a usazování mořského dendritu a zbytků schránek mořských živočichů jsou dodnes zachované lokality křídových uloženin. Odkryté je nalezneme dnesv lomu v Přední Kopanině a na jižní straně Holého Vrchu v Úněticích.Na návětrných místech jsou ze čtvrtohorního pleistocenu mocné uloženiny spraší (severozápadní strana Holého vrchu ,Černý vůl a Horoměřice).

Intenzivní archeologický výzkum v minulém století na území Roztok,Levého Hradce a Únětic přispěl mimo jiné k označení kultury ze starší doby bronzové za únětickou kulturu. Pro paleontology i zoology přinesl intenzivní průzkum pohřebišť a sídlišť též   doklady o zdejším   výskytu lovné zvěře   před sedmi až šestitisíci lety (mladší doba kamená a starší doba bronzová).V sídlištích neolitického člověka se zachovaly kosterní zbytky, které patřily k zvěnásledujícím druhům lovné zvěře zde se vyskytující před 7000 let:

 

Sus scrofa ,  prase divoké

 

Cervus elafus , jelen evropský

 

Capreolus capreolus  , srnec

 

Bos primigenius Bojanus , pratur

 

Před 25 000 lety před vyvrcholením poslední doby ledové zde člověk lovil tyto druhy

 

Canis lupus ,vlk

 

Panthera spelaea  , jeskyní lev

 

Ursus spelaeus  , jeskyní medvěd

 

Coelodonta antiquitatis , srstnatý nosorožec

 

Mammutus primigenius  , mamut srstnatý

 

Lepus timudus ,zajíc bělák

 

Oryctolagus cuniculus  ,králík divoký

 

Alopex lagopus   ,polární liška

 

(Pleiner,R. a kol.1978, 12)

 

 

3.1.3.Flóra ve vztahu k lovné zvěři, recentní i fosilní

Obdělávaná orná půda tvoří většinu území honitby.Je intenzivně zemědělsky využívaná k produkci obilnin (pšenice,oves) kukuřice, řepky olejnaté,vojtěšky, v malé míře k produkci hořčice a máku.V mizejících ovocných sadech se pěstují podzimní a zimní jablka,broskve,višně,jahody a maliny.Malá část orné půdy je využívána jako senné louky. Nesouvislá pásma lesů ve většině případů se udržela pouze ve zvlněné části terénu ve stráních a roklích. Největší souvislá plocha lesa je přírodní rezervace Roztocký háj(Velký a Malý háj) s rozlohou 95,4 ha.

2009_07262709suchdol0016

 

Geologickým podkladem jsou zde proteozoické   droby   a   břidlice,   buližníky   a   bazické vyvřeliny.Převážnou část uzemí háje kryjí čtvrtohorní spraše,hlinité písky a sutě.Původní menší část háje byla doplněna zalesněním   svahů původně   pastvin na   počátku 20.století.Z literárních údajů z roku 1648 se zde popisují dubové lesy z roku 1825 jsou popisovány zdejší lesy jako pařeziny z dubů, habrů a bříz, z menší míry s modřínem a borovicí.

 

Dřeviny stromového patra.

 

Typologickým průzkumem bylo zde rozlišeno několik lesních typů: dubová doubrava,kyselá a uléhavá doubrava, suché a bohaté habrové doubravy,javořina,jasanová olšina potoční.Plošně je v rezervaci zastoupen nejvíce dub(Quercus robur) na 53,4 ha,habr (Carpinus betulus)na 14,6 ha, borovice lesní(Pinus sylvestris) na 10,6 ha,bříza(Betula pendula) na 3,1 ha. Ve skupinách i jednotlivě se zde vyskytují dub červený(Qercus rubra),lípa (Tilia   cordata),jasan(Fraxinus   excelsior),   javor mléč(Acer platanoides) i klen(Acer pseudoplatanus),babyka(Acer campestre), jilm   (Ulmus   laevis)   buk(Fagus   sylvatica) a akát(Robinia pseudoacacia). Z jehličnatých dřevin pak smrk(Picea albis), douglaska (Pseudotsuga menziesii)a borovice černá(Pinus nigra).Při porovnání současné   skladby dřevin odpovídá příslušnému lesnímu typu jen část. Pouze 30% lesních porostů má přirozený charakter v 50% tech porostů je skladba pozměněná a ve 20% zcela nevhodná.

 

Na témže území podle analýzy uhlíků byly zastoupeny v mladší době kamené a bronzové tyto dřeviny:

 

jedle(Abies alba) a dub(Quercus species),buk(Fagus silvatica) olše (Alnus sp.)a jilm(Ulmus sp.) a jasan(Fraxinus excelsior). V křoviném patru nalézáme nejvíce hloh(Crataegus sp.),ptačí zob (Ligustrum vulgare),trnku(Prunus spiunosa) a růži(Rosa sp.),bez černý (Sambucus nigra)ojediněle bez hroznatý(Sambucus racemosa),srstku (Ribess glossularia).

 

3.1.4.Lovná zvěř na území

Kmenové stavy lovné   zvěře   v   honitbě   jsou   Phasianus colchicus 290 jedinců,(roční odlov cca 240)není zde odchováván a vypouštěn střílí se pouze kohout,Lepus europaeus 210 kusů, není loven 3 roky,dříve pravidelně ročně zde byl prováděn odchyt po cca 40 ks a odlov v devadesátých letech cca 120 ks ročně,

Scan30028-1

2009_09272709suchdol0039

 

Share Button

Napište první komentář

Zanechat komentář

Your email address will not be published.


*