Mé medicínské fantazie

To co zde uvádím je stručný výklad o příčinách,průběhu a možnostech léčby z pohledu pacienta. Když jsem byl malý připadalo mi zvláštní, že učitel může vyprávět o Africe, když tam nikdy nebyl a v dějepisu pak mě překvapovalo jak někdo může tak věrohodně popisovat dávné události, při kterých nebylBylo to pro mě dost nevěrohodné.Poté mi dokonce přišlo na mysl, že každý lékař, který se specializuje na léčení určité nemoci by jí měl napřed sám prodělat.Život mě naučil, že tomu tak není. Lidé přebírají poznatky druhých a pak je přednáší,někdy i lépe než jejich autor. Možná, že je to tím, že patříme mezi primáty a napodobování je jednou ze strategií našeho rodu a někteří jsou prostě opice k pohledání. Právě nyní se musím poklonit těm, kteří náš vývojový kmen těm výstižným jménem – opice nazvali.

Dnešní doba informací na internetu umožňuje všem,i těm opravdovým nemocným sdělovat své autentické pocity, úvahy i výsledky nesčetných pokusů o léčení. Je to zajímavé čtení, které překoná mnohé úctyhodné fyziologické, patologické i farmakologické medicínské články v odborných časopisech.Během svých šedesáti let jsem měl možnost setkat se s řadou lidských onemocnění . Velkou pokladnicí těchto zkušeností byly nemoci v naší početné rodině, ale i onemocnění vlastní. Patřím k lidem, kteří často svá zjištění podrobují porovnávání s názory druhých, vědců i laiků. Od mládí vlastním knihovnu s úctyhodným počtem svazků, který děsí mě děti při pomyšlení, že se jednou budu stěhovat nebo dokonce někdy zemřu a zanechám své stále doplňované tisíce svazků knih jim jako danajské dědictví. A je mou vášní vždy nějakou drobnost, nález i nemoc podrobit zkoumání z více stran právě pomocí mých milovaných knih.

V poslední době jsem přivítal i možnosti internetu jako nepřeberného množství informací na nejrůznější témata.Po radě Alberta Einsteina, které věnoval těm co chtějí něco nového objevit a přijít na kloub tomu nevyřešenému „ chcete-li něco vyřešit musíte po určitou dobu na problém stále myslit,zabývat se jím, ve dne i v noci a je to, jednou za týden, jednou za rok“. Protože jsem šťoura a mám rád nevyřešené problémy pokud možno co nejtěžší, vítal jsem i každé další onemocnění které postihlo mě nebo se vyskytlo někde v okolí. Byl jsem tím vždy posedlý.Holt každý má nějakou zábavu.

Na přírodovědeckou fakultu mě nepřijali, na lékařskou fakultu mě nepřijali na pedagogickou fakultu mě nepřijali, tak jsem vystudoval střední zdravotnickou školu, čtyřicet let pilně studuji jako amatér v každé možné chvilce oblíbenou mikrobiologii i přírodovědu a jak jsem uvedl je pro mě dokonce vítanou příležitostí i každá nová, dokonce moje nemoc. A jak to bývá ve vyšším věku o nové symptomy a diagnózy nemám nouzi.

Myslím, že jako pacient s notnou fantazií se mohu rozdělit o své závěry i s jinými stejně postiženými a možná, že i pro mnohé zdravé, nemoci pro ně z praktického hlediska neznámé, pro lékaře zde bude něco zajímavého.Možná i jako námět pro další bádání a úvahy.

1.Metabolický syndrom ( vysoký krevní tlak, porucha metabolismu tuků, diabetes 2.typu)

V mládí jsem byl vyloženě hubené dítě, i jako student a vojín základní služby jsem byl vysloveně štíhlý. Do svých dvaceti let jsem nekouřil a nepil žádný alkoholický nápoj včetně piva.Jako dítě jsem měl rád sladká, moučná jídla, jako dospívající jsem jedl zásadně libové hovězí maso, vepřové nerad, kuřata v této době vlastně nebyly, z domácích zdrojů jsme měli dost králičího masa.Během dvou let vojenské služby jsem musil jíst co bylo a velmi často to bylo jídlo, které plavalo v sádle.

Od mládí jsem měl příznaky snížené sekrece žluči a asi i tím nesnášenlivosti tuků.Když jsme vychovávali pět dětí nemohli jsme si vybírat a v té době pro obyčejného nakupujícího byl v masně často jen bůček,nelevnějším tukem bylo vepřové sádlo.Jídlo většinou nezbývalo, když pak nějaký ten drobek přece jenom zbyl dojedl jsem jej já a naše fenka skotského teriéra Amina.

Ve třicetitřech letech jsem pozoroval, že přibírám na váze.Nepravidelná životospráva, největší jídlo večer, přebytek kávy na schůzích politiků,práce a cestování o sobotách a nedělích, neustálý stres z jednání,školení ,voleb.Nespokojenost s vývojem nadějné politiky,kontakty s nečestnými lidmi a nadřízenými.Navíc jsem kvůli pejskovi vstoupil do řad lidových myslivců. Jako myslivec jsem zase neměl žádný volný čas zato dost, brigád,honů,žranic a pijatiky. Jako správce střelnice jsem se při službách prakticky o všech víkendech jsem spotřeboval se synem nekonečné množství špekáčků a uzenin.

Následky byly zřejmé, přibýval jsem na váze byl mi diagnostikován žlučníkový kámen,zvýšil se mi krevní tlak bylo zjištěno ztučnění jater.. Začal jsem užívat antihypertensíva řadu z nich jsem nesnášel. Měly negativní vliv na mé dýchání, zpomalovaly mě srdeční frekvenci, pocítil jsem sníženou tvorbu slz a slin, u jiných zas zvýšenou diurézu atd.

Střídal jsem léky jak se dalo, žádný nebyl ideální, nakonec ani žádný druh léku nebyl schopen tlak snížit.V některé době jsem měl jako normální tak 212 na 104.Začal jsem vylučovat cukr v moči, měl jsem diabetes 2.typu. Přibral jsem dost kil, tak že v 58.letech byla konstatována otylost I.typu. V zrcadle jsem se nepoznával, diety a léky nezabíraly, začal jsem být alergický na vše možné, často jsem si z práce přinesl herpetickou virovou infekci. Jednou mi dokonce tento virus způsobil dvojité vidění a barevný rozvrat. Mimo to,že jsem vše viděl dvojitě a v práce s mikrozkumavkami jsem musel vždy zavřít jedno oko abych se do zkumavky trefil, viděl jsem modrou oblohu červeně, zelená zmizela. Byl jsem poté velmi světloplachý nosil jsem v té době dvoje sluneční brýle,abych nebyl oslněn denním světlem. V tomto stavu jsem se dokonce účastnil honu na bažanty a byl jsem úspěšným střelcem. Ale připadal jsem si jako bystrozraký, kterému museli zavázat oči aby pořádně viděl. Vše se upravilo bez návštěvy lékařů. Jen s tlakem a cukrem to bylo horší. Vyzkoušel jsem vše možné.Na cukr zřetelně má vliv minimálně jíst, vyhýbat se cukru.Kladný vliv má skořice a lékořice a zřejmě i alkohol bez cukru.

Studoval jsem podrobněji v odborné literatuře i na internetu možné příčiny vzniku metabolického syndromu. Srovnával jsem to s vlastním vývojem onemocnění u mě v průběhu let.Po dlouhých týdnech promýšlení příčin mě bylo po jedné „plodné“ noci jasno:

Příčiny (podle laika)

1.Předpokladem vzniku metabolického syndromu je porucha vstřebávání tuků.

2.Nedostatečná produkce a vyměšování žluči při vydatné stravě tuky dostatečně neemulguje živočišné tuky.

3.Neemulgované tuky nemůže enzym lipáza dále rozkládat a tak drobné krůpěje nerozštěpených živočišných tuků přechází střevem do krevního oběhu.

4.Tuk který je nerozštěpen projde do krevního oběhu se usazuje postupně na stěnách cév, žil a v orgánech,kterými v největším objemu prochází krev a za dostatku až přebytku vápníku se zde váže v dále nerozpustnou tukovou hmotu. Tuk se usazuje ve všech možných orgánech přednostně je vázán vápníkem v tukové tkáni,játrech a ledvinách. Po tukové impregnaci těchto tkání začne se tuk usazovat ve stěnách všech buněk těla.

5.V krevním řečišti se zvyšuje obsah cukru z přijaté potravy neboť glukosa nemůže pronikat přes tukem impregnovaný povrch buněk, které začnou postupně trpět paradoxně nedostatkem glukózy.Erytrocyty pohlcují více cukru než za normálních okolností. Inzulín je produkován v normálním množství, může ovšem jen rozkládat cukry v krevním oběhu,metabolity se opět usazují jako tuk v tkáních. Inzulín těžko proniká do tukem impregnovaných buněk i do cukrem nasycených erytrocytů.

6.Distribuce cukru i kyslíku je nutná do všech žijících buněk i do těch, které jsou impregnovány nadbytkem tuku.Sebezáchovně to řeší organismus zvýšením systolického i diastolického tlaku, přesto, že tato situace zatěžuje srdce a je nebezpečná pro případnou zvýšenou lomivost žil.Důsledkem je i nesnášenlivost hypotonik a postupné rezistence organismu na ně.